Katolický kostel Krista Spasitele s komunitním centrem a kavárnou na pražském Barrandově byl stavěn v letech 2018–2020. Posvěcen byl kardinálem Dominikem Dukou v den Slavnosti Ježíše Krista Krále, 22. listopadu 2020.

 

Jedná se o moderní stavbu, která svým půdorysem a celkovým objemem navazuje na historický vývoj sakrální architektury (funkcionalismus, minimalismus), zároveň ho však unikátními architektonickými prvky posouvá o krok dál. Hlavním výrazovým prostředkem je světlo. Autorem architektonického návrhu je Atelier Žiška. Stavba kostela Krista Spasitele byla vyhlášena Stavbou roku 2021.

 

Historie

První myšlenka na stavbu kostela na Barrandově je zaznamenána v kronice římskokatolické farnosti Praha–Hlubočepy v zápisu z roku 1934, avšak realizaci tohoto záměru přerušila válka a nástup komunismu. Naléhavá potřeba kostela a duchovního centra pak znovu vyvstala s výstavbou barrandovského sídliště koncem 80. let 20. století. Katolíci, kteří se sem přistěhovali, patřili do hlubočepské farnosti a dojížděli do zlíchovského kostela. Po politickém převratu v r. 1989 se pro barrandovské farníky podařilo zajistit bohoslužby a další aktivity v tehdejším kulturním centru na Chaplinově náměstí. O něco později farnost získala od Městské části Praha 5 do pronájmu za symbolickou 1 Kč za rok objekt v Grussově ulici, provizorní montovanou stavbu, která v průběhu výstavby sídliště sloužila jako zázemí pro stavaře.

Farnost zde zřídila tzv. Misijní středisko, kde probíhaly bohoslužby, výuka náboženství, scházela se zde různá společenství a konala se řada dalších aktivit, mj. populární mikulášské nadílky nebo vyrábění adventních věnců, kterých se kromě farníků účastnili i další obyvatelé Barrandova. Farnost v misijním středisku zřídila knihovnu, zázemí zde našly skautské oddíly, nízkoprahový klub mládeže, školička Anita, výtvarný kroužek, výuka angličtiny, přírodovědný oddíl Sportík a další. Dlouhodobě však provoz střediska nebyl pro farnost udržitelný jednak z finančního hlediska, jednak proto, že původně dočasná stavba vyžadovala značné stavební úpravy. Právě v rámci těchto úprav se však objevily azbestové panely, kvůli nimž byla nakonec nařízena ekologická likvidace celé budovy.

Už na začátku roku 2008 bylo jasné, že Městská část Praha 5 neprodlouží Misijnímu středisku smlouvu o pronájmu a že se chystá jeho zbourání. Nebylo však jasné, jaké má MČ Praha 5 s pozemkem záměry.  Stovky obyvatel Barrandova podpořily peticí myšlenku, aby pozemek nesloužil komerčním účelům, ale byl poskytnut ke stavbě komunitního a kulturního centra. Po nějaké době do jednání vstoupilo Pražské arcibiskupství s myšlenkou, že pozemek odkoupí, aby zde mohl být postaven kostel s komunitním centrem. Zlíchovský kostel s farou totiž už dávno kapacitně nedostačoval potřebám barrandovských farníků.

Po mnoha jednáních se podařilo uzavřít dohodu mezi MČ Praha 5 s arcibiskupstvím. Misijní středisko bylo na konci roku 2008 zrušeno, arcibiskupství se stalo majitelem pozemku, následně ekologicky odstranilo dočasnou stavbu a začala se plánovat stavba kostela s komunitním centrem. Prvním krokem arcibiskupství bylo jmenování faráře, který by byl schopen vést celý projekt. Stal se jím v roce 2011 P. Josef Ptáček. Hned v následujícím roce farnost pod jeho vedením vyzvala architekty k předložení návrhů realizace. Komise složená ze zástupců farnosti, arcibiskupství a dalších odborníků pak na jaře 2013 vybírala z jedenácti návrhů; vítězným se stal projekt architektů Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause z Atelieru Žiška.

V letech 20132014 začaly přípravy projektu k povolovacímu řízení, v roce 2015 bylo vydáno územní rozhodnutí a v únoru roku 2017 stavba kostela obdržela stavební povolení. Generálním dodavatelem stavby byla v roce 2018 vybrána společnost Metrostav a.s. Na pozemku začalo být od 25. října 2018 zřizováno staveniště. Na Slavnost Všech svatých, 1. listopadu 2018, pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka požehnal základní kámen a tím byla stavba slavnostně zahájena (tento základní kámen je vsazen do pravé části vstupního portálu).

Stavební společnost měla zakázáno pracovat o nedělích a během církevních a státních svátků. Ve smlouvě byl zakotven i zákaz kouření a zákaz klení a používání vulgárních výrazů. Hlučné práce probíhaly jen od 8 do 19 hodin. Ve špičce na stavbě pracovalo současně až 50 dělníků, aby byly dodrženy termíny.

Kostel s komunitním centrem byl dokončen v roce 2020. Vysvěcen byl v den Slavnosti Ježíše Krista Krále, 22. listopadu téhož roku. Farář P. Josef Ptáček převzal od kardinála Dominika Duky nejen symbolický klíč od kostela, ale také kalich, monstranci a výtisk Bible jako dar Arcibiskupství pražského. Do oltáře byla vložena relikvie svaté Ludmily.

Zasvěcení kostela Kristu Spasiteli mělo několik důvodů. Prvním byla snaha vyjádřit ve zkratce podstatu křesťanství: Kristus je spasitel všech lidí. Druhým je symbolické navázání na odkaz sv. Anežky České, jejíž kostel Krista Spasitele byl v 17. století zničen. Třetím důvodem bylo pozvání východních křesťanů k ekumenické spolupráci.

Celkové náklady na stavbu, včetně varhan, činily 200 mil. Kč (s DPH). Pětinou nákladů (cca 40 mil. Kč) přispělo Arcibiskupství pražské, jinak byla výstavba hrazena soukromými dárci z řad obyvatel Barrandova a přátel farnosti. Hlavním donátorem se stal varhaník RNDr. Pavel Čížek, který věnoval finanční prostředky jak na pořízení varhan, tak i na podstatnou část celé stavby. Za své zásluhy obdržel od papeže titul Rytíř řádu sv. Řehoře Velikého.

Dne 18. 10. 2021 byla celá stavba kostela Krista Spasitele vyhlášena Stavbou roku 2021.

 

Popis stavby

Kostel je orientován tradičně východo-západně, má výrazný hlavní portál s předloženým širokým schodištěm. Vnější vzhled koresponduje se sousední sídlištní zástavbou. Jednoduchý pravoúhlý půdorys ve tvaru kříže s půlkruhovým závěrem hlavní lodi odkazuje k historickým křesťanským chrámům a symbolizuje řád a jistotu. Inspiraci pro toto pojetí stavby v její prostotě a čistotě můžeme vidět nejen ve významných funkcionalistických sakrálních stavbách, jako je Gočárův kostel sv. Václava ve Vršovicích a Čermákův kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích, ale například i v Pawsonově cisterciáckém kostele Matky Boží v Novém dvoře.

Celý objekt je trojpodlažní: vlastní sakrální prostor kostela je ve zvýšeném přízemí, komunitní centrum je pod ním ve sníženém přízemí, třetím podlažím je kůr a přilehlé prostory. Na jihozápadní straně stavby je asymetricky umístěna věž s křížem na vrcholu, s hodinami na východní a západní straně a s horním prostorem pod střechou věže, do nějž se počítá s umístěním zvonohry.

V zadní přízemní části stavby na prostor kostela navazuje kavárna s venkovní terasou příhodně sousedící s dětským hřištěm. Kromě hlavního vchodu má kostel ještě severní boční vchod, který je bezbariérový; další severní vchod vede do komunitního centra. Z jihu je přístup na kůr a do věže. Věžní schodiště propojuje všechna podlaží a čítá 147 schodů. Všechna podlaží jsou zpřístupněna také výtahem, do nějž se vchází z parkoviště.

 

Interiér kostela

Kostel zaujme svou mimořádnou světlostí a díky výraznému podílu skla v různých funkcích též mimořádnou světelnou atmosférou; rozvíjí tak myšlenku „záplavy horního světla“ a „mše pod širým nebem“, známou z úpravy kostela Nanebevzetí Panny Marie v Neratově.

Výrazným prvkem celého interiéru je kruhové stropní okno[1] o průměru 8m, lemované prstencem z leštěných nerezových plechů zlatého odstínu, které je minimalistickým moderním odkazem na starobylé kopule křesťanských chrámů z prvního tisíciletí. Jeho nezvyklé umělecké a konstrukční řešení též symbolizuje trnovou korunu Krista na kříži. Je jedním ze hlavních zdrojů denního světla i světla symbolického: průhled k obloze přitahuje pohled věřících k nebi, k úběžníku Božího království.

Dále je prostor kostela osvětlen tzv. pásovým oknem, které se nachází těsně pod subtilním stropem a lemuje obvod celého kostela kromě věže. Strop tak působí, jako by se vznášel nad prostorem kostela. Téměř celou pravou boční stěnu hlavní lodi zaujímá velké vitrážové okno[2] s námětem andělů symbolicky doprovázejících příchozího k oltáři; postupně směrem k oltáři se andělé stávají průsvitnější (materiál sklo, bílé části onyx). Světlo do kostela proniká též skrze hlavní a boční prosklený vchod.

Na podlaze z mrákotínské žuly (odstín žlutý melír) stojí masivní lavice[3] ze světlého dubového dřeva. Ze tří stran obklopují vyvýšený mramorový presbytář – v hlavní lodi i postranních lodích vždy po dvou souborech. Celková kapacita kostela je 358 osob.

Po obvodu kostela jsou na stěnách viditelné tzv. konsekrační kříže,[4] které při zasvěcení kostela přítomní biskupové pomazali posvátným křižmem.

Presbytář vybíhá z apsidy obdélníkovým pódiem až pod transept. Lemuje ho ze tří stran třístupňové schodiště. Stupně i podlaha jsou z carrarského mramoru (světlý s jemným žilkováním). V přední části, tedy téměr ve středu kostela, stojí oltář,[5] jehož tři sloupy ve zlaté barvě symbolizují Nejsvětější Trojici; dále ambon[6] ve tvaru rozevřené Bible nesené dvěma zlatými sloupy, které představují Starý a Nový zákon. Oltář i ambon jsou z řeckého mramoru Kozanis.  Sedadla[7] pro celebrujícího kněze a dva přísedící korespondují tvarově i materiálově s lavicemi.

Výraznou součástí architektonického řešení presbytáře je adorační kaple Nejsvětější svátosti ve tvaru válce (ze slitiny hliníku) se spirálově umístěnými podélnými průhledy. V ní je umístěn svatostánek[8] – pozlacená schránka s křížem z rubínového taveného skla, umístěná na mramorovém podstavci s vytesanou splývající drapérií; nad svatostánkem svítí věčné světlo. Za adorační kaplí v zadní stěně presbytáře je skryt vchod do sakristie. Na levé stěně presbytáře je schránka na posvátné oleje[9] (z carrarského mramoru s intarzií olivové větvičky ze skotského zeleného mramoru).

Kříž[10] z vrstveného skla (vysoký 5,75 m) svými rozměry a polohou vyvažuje asymetricky položenou kapli. Jeho unikátní výroba  dosáhla na hranici dostupných technologických možností. Světlo, které proniká dovnitř stropním kruhovým prstencem a pásem oken pod stropem, vytváří v interakci se skleněným křížem a průduchy v adorační kapli neuvěřitelné světelné efekty na stěnách presbytáře. Na korpusu Krista z olšového dřeva pracuje ak. soch. Petr Váňa, předpokládané dokončení je do konce roku 2021.

Na rozhraní transeptu a hlavní lodi se nachází křtitelnice[11] ve tvaru hranolu s pozlacenou prohlubní na křestní vodu, nesená jedním sloupem odkazujícím na biblický citát „jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, ...“ (Ef 4, 5-6).

Na pravé stěně hlavní lodi je umístěna socha Panny Marie Barrandovské[12] (autorským názvem „Madona sestupující se schodů“). Představuje Marii vycházející z domu, kde jí bylo zvěstováno Ježíšovo narození, symbolicky sestupující po schodech k věřícím (socha je z bílého carrarského mramoru, schody z šedého mramoru Bardiglio). Pod ní se nachází nádoba s pískem pro hořící svíčky.

Za zadní stěnou hlavní lodi jsou dvě zpovědní místnosti, jejichž prosklené dveře jsou osazeny vitrážemi[13] s biblickými náměty „Ježíš a cizoložnice“ a „Ježíš a kající lotr na kříži“.

 

Píšťalové varhany (ve výrobě)

Varhany vyrábí varhanářská dílna z Krnova, Kánský-Brachtl. Koncepce nástroje vychází z romantických francouzských nástrojů. Inspiraci si bere zejména v nástrojích stavitele AristideCavaillé-Coll. Varhany budou mít dva manuály, pedál, 40 rejstříků (I. manuál 14 rejstříků, II. manuál 16 rejstříků, pedál 10 rejstříků), celkem 2 265 píšťal. Rozsahy obou manuálů budou C – a³ (58 tónů), pedál C – f¹ (30 tónů). Hrací traktura bude mechanická. Autory výtvarného návrhu varhanní skříně jsou varhanář Mgr. Jaromír Kánský a akad. sochař Petr Váňa. Stavba varhan byla zahájena v únoru 2019, termín dokončení je stanoven na 16. 9. 2022.

 

Komunitní centrum

Nedílnou součástí stavby je komunitní centrum, umístěné v polozapuštěném suterénu, s prosklenou stěnou orientovanou jižně, k lesu. Nachází se zde multifunkční sál pro přibližně 140 osob, k němu přiléhá kuchyňka pro výdej občerstvení. Sál je vhodný pro konání přednášek, oslav, tanečních kursů, plesů, koncertů, filmových projekcí i dalších kulturních a společenských akcí. Dále jsou zde dvě klubovny s širokým využitím, od farní výuky náboženství přes setkávání různých věkových skupin až po hudební zkoušky, cvičení, výuku jazyků, zájmové kroužky a jiné aktivity. Jsou zde též dvě kanceláře a recepce, do vstupní haly byla ze zlíchovské fary přemístěna farní knihovna. Celková kapacita komunitního centra je 198 osob.

 

Kavárna Kristian

Kavárna Kristian nabízí příjemné posezení uvnitř a v teplých dnech i na venkovní terase. Je umístěna mimo dosah uličního provozu a obklopená vzrostlými stromy. Na venkovní prostor kavárny navazuje dětské hřiště. Její jméno navozuje jednak prvotní význam „náležící Kristu“, jednak odkazuje k filmu „Kristián“. Na jeho scénáři se podílel herec Josef Gruss, po němž je pojmenována ulice, ve které se celý areál nachází. Kavárna Kristian je ideálním místem pro přátelská setkání, pracovní schůzky, pro maminky s dětmi, rodinné oslavy a farní setkání nad šálkem výborné kávy.

 

Technická řešení

Vytápění celého objektu je zajištěno pomocí účinného a úsporného tepelného čerpadla, jehož 7 zemních vrtů zasahuje do hloubky 110 m pod povrch země. V prostoru kostela je vytápění podlahové, komunitní centrum a celé ostatní provozní zázemí budovy je vytápěno radiátory. Celá budova je větrána kromě přirozeného způsobu okny zároveň vzduchotechnickou jednotkou, která je umístěna v suterénu v technické místnosti. V ní je také umístěna většina technologického zařízení budovy – tepelné čerpadlo s hydraulickým věncem, elektrokotel jako doplňkový zdroj tepla, hlavní systémy regulace technologie, ovládací panel elektronického požárního systému, elektronika ovládání osvětlení kostela a kůru a další zařízení.

Vnější stěny budovy jsou zatepleny, omítky jsou bílé, speciálně vrstvené a dohladka broušené, aby tvořily zvláštní jemnou strukturu povrchu kostela. Pro dosažení náročných akustických parametrů jsou v interiérových stěnách instalovány speciální akustické pásy pohlcující zvuk.

 

Další informace ke stavbě najdete na architektonickém webu kostela ZiskaKKS.archzip.cz.


[1] kruhové stropní a pásové okno: autoři návrhu Jakub Žiška a Pavel Šmelhaus, realizace společnost JOFO s.r.o.

[2] vitráž Andělé: autor Petr Váňa, realizace firma Jiřička-Coufal

[3] lavice: autoři návrhu arch. Jakub Žiška a arch Pavel Šmelhaus, realizace firma Target design s.r.o 

[4] konsekrační kříže: autor a realizace Petr Váňa

[5] oltář: autor návrhu prof. akad. soch. Stanislav Kolíbal, realizace akad. soch. Petr Váňa

[6] ambon: autor návrhu Stanislav Kolíbal, realizace Petr Váňa

[7] sedes: autor návrhu arch. Jakub Žiška, realizace Petr Váňa a firma Target design s.r.o

[8] svatostánek: autor a realizace Petr Váňa

[9] schránka na posvátné oleje, kropenky: autor a realizace Petr Váňa

[10] skleněný kříž: autoři návrhu Jakub Žiška a Pavel Šmelhaus, realizace sklářská dílna Lhotský s.r.o.

[11] křtitelnice: autor návrhu Stanislav Kolíbal, spoluautor a realizace Petr Váňa

[12] socha Panny Marie: autor a realizace Petr Váňa

[13] vitráže na zpovědních místnostech: autor Petr Váňa, realizace firma Jiřička-Coufal