Za zásluhy o rozvoj varhanní hudby a zásadní podíl při stavbě kostela Krista Spasitele na pražském Barrandově jmenoval papež František Rytířem řádu sv. Řehoře Velikého RNDr. Pavla Čížka. Toto vysoké papežské vyznamenání mu ve středu v arcibiskupském paláci předal kardinál Dominik Duka.

RNDr. Pavel Čížek žije na pražském Barrandově, ve farnosti Praha - Hlubočepy, kde je nejenom varhaníkem, ale též členem ekonomické rady farnosti. Podílel se na tvorbě celého projektu kostela Krista Spasitele, jehož je také hlavním sponzorem. Současně se aktivně podílí na stavbě varhan pro nový kostel.

 

RNDr. Pavel Čížek začínal hrát na varhany na Spořilově u sv. Anežky. Tam v  sakristii celá léta visí nápis: “Bohu nejprve buď slouženo”. To je i jeho mottem pro život v rodině, v práci, ve farnosti.

Hru na varhany chápe jako službu, takto slouží k větší cti a slávě Boží již více než 50 let. Výlety i rodinná dovolená s dětmi se vždy plánovala a stále plánuje podle církevního kalendáře. Má ohromný cit pro liturgii, hudbu chápe jako její nedílnou součást. Varhany jsou také pro něj úžasná relaxace: dříve při náročném zaměstnání, dnes již v důchodu. K farnosti na Spořilově cca od roku 1990 přibyla farnost Praha - Hlubočepy, po letech i Emauzy a příležitostně, kde a kdy je potřeba.

V roce 1968 vstoupil do katolického skauta, kde pak jako starší pod hlavičkou TOM (turistický oddíl mládeže) vedl řadu let děti i skautské tábory až do svatby. Na táborech bývalo někdy i 40 dětí, jako vedoucí svou práci dělal rád a vždy zodpovědně, s velkým nasazením a elánem. I na táboře za totality celý tábor šel v neděli na mši sv.

Křesťanskou víru staví vždy na první místo, ctí desatero, nikdy se za svou víru nestydí, nikdy jí neskrývá. Na vojně (po absolvování VŠ) dokázal kilometry chodit na mši sv. s rizikem, že bude přistižen a bude se muset zodpovídat u svých nadřízených. Dbá na pravidelnou účast na mši sv. Když je na výletě či na dovolené, první v místě hledá kostel a informaci o nedělní mši sv. To platí stále a i v cizině. Tak naučil a k tomu vede své děti.

V jednání je přímý, pravdivý, spolehlivý a poctivý.

Je to člověk skromný a obětavý, pracovitý, nehledí na sebe a na svůj prospěch, ve službě a pomoci druhým nehledí na čas ani na námahu. Věnuje čas i pomoc tam, kde je v dané chvíli potřeba i za cenu toho, že svou práci neudělá a musí odsunout. Víra a upřímná modlitba mu pomáhá s rozvahou zvládat složité a někdy i psychicky náročné situace, které život i zaměstnání přináší. Pro své blízké a pro celé farní společenství je tím velkou oporou.

Veškerou práci ve farnosti koná zcela nezištně a na dobrovolné bázi. Těší se zde přirozené autoritě a pro řadu lidí je přirozeným vzorem, žije ve šťastném křesťanském manželství a spolu se svou ženou dobře vychoval 3 děti.

 

Když se staví kostel a někdo ho z velké části zaplatí, je to velká štědrost.

Když se staví kostel a někdo věnuje svůj um a studuje dopodrobna všechny plány a dokumentace, je to velká a důkladná důslednost.

Když se staví kostel a někdo nad plány a dokumentacemi tráví noci a nakonec radši odejde dřív do důchodu, aby na to všechno měl víc času, je to opravdová horlivost pro Boží dům.

Když ale někdo projeví při stavbě to všechno - štědrost, důslednost a horlivost - je to buď blázen nebo světec!

To je náš milý varhaník Pavel.


Pavle, srdečně Ti gratulujeme a děkujeme Bohu, že jsi mezi námi!